Historie Proseče a Martinic – Naše Martinice z. s.

Proseč leží v Pardubickém kraji, v okrese Chrudim, ve vzdálenosti zhruba 45 km od krajského města Pardubice. Město Proseč se nachází na okraji Českomoravské vysočiny na severovýchodě Žďárských vrchů, malá část katastru na severu a severovýchodě je již součástí České křídové tabule. Podnebí v Proseči je následkem vyšších poloh studenější.

První písemná zpráva o Martinicích pochází z roku 1749. Obec spadala do majetku panství Nové Hrady, kde setrvala do roku 1850. Od téhož roku Martinice byly součástí obce Záboří, kde zůstaly do roku 1926. V roce 1926 se Martinice staly samostatnou obcí, která trvala do roku 1972, kdy se připojila k Proseči, jejíž součástí je dodnes. (zdroj: ANDRLE, A. C.D., s. 268.)

První písemná zmínka o Proseči je z roku 1349 z listiny arcibiskupa Arnošta z Pardubic, kde se zmiňuje o prosečském kostelu a farnosti. Vznik města však sahá až do 2. poloviny 12. století. Proseč patřila podlažickému klášteru. V roce 1421 byla vypálena husitskými vojsky táhnoucími z Chrudimi do Litomyšle a do Poličky. Vypálen byl i podlažický klášter, který na rozdíl od Proseče nebyl obnoven.

Na konci 15. století náležela Proseč panství Nové Hrady. Před rokem 1559 byly nad a pod městečkem založeny dvě nevelké vesnice Záboří a Podměstí. Stáří těchto vesnic nelze vyvozovat z pozdní písemné zmínky, neboť mohly být druhotně vyděleny z dříve větší Proseče. V 16. století obsahovalo novohradské panství tři rychty: chotovickou, prosečskou a leštínskou. Proseč měla rychtu, pod niž patřili i obyvatelé vsí Záboří, Martinice, Paseky, Podměstí (dnes městské části), Svatá Kateřina, Bor a Zderaz. Obyvatelé byli převážně rolníci: sedláci a chalupníci. Někteří rolníci vedle polního hospodářství provozovali řemesla.

Prosečsko v minulosti proslulo sklářskými výrobky a výrobou dýmek. Od roku 1850 Proseč spadala do okresu Vysokého Mýta. V roce 1868 vypukl v městečku velký požár, který změnil tvář dosud dřevěné Proseče. Od této doby se začaly stavět zděné stavby. V roce 1912 byl zbořen starý katolický kostel a následující rok vystavěn nový podle projektu Boži Dvořáka. Za první republiky vznikaly další továrny na dýmky – B. H. Kadlec, Jehlička a Voltr, vyšívačské podniky – Kosiner a Pollak, Vackova-Glosova výroba prádla. V politickém složení Prosečska měla převahu Československá strana lidová.

Během druhé světové války se většina vesnic v okolí Proseče podílela na odboji a partyzánském hnutí. Odbojář Josef Formánek, velitel pplk. Svatoň a hlava organizace R-3 prof. J. Grňa v okolí Proseče nalezli úkryt. V letech 1949–1960 Proseč spadala pod okres Polička. V roce 1960 došlo k rozšíření chrudimského okresu sloučením převážné části území dvou okresů – Hlinska a Chrudimi. K nim se přičlenily části dalších okresů – Čáslavi, Vysokého Mýta a Poličky. Během druhé poloviny 20. století se k Proseči připojily doposud samostatné obce Paseky, Martinice, Bor u Skutče, Česká Rybná a Mířetín.

Dnes je na Pasekách pomník generála Svatoně a kapitána Sošky, kteří na tomto místě byli zastřeleni. Jednalo se o významné velitelé partyzánského odboje proti nacistickým okupantům během války.

V roce 2018 měla Proseč necelých 2100 obyvatel, 7 místních částí a rozkládá se na ploše 3 403 hektarů. V roce 1999 se Proseč stala lídrem nově vzniklého mikroregionu Sdružení obcí Toulovcovy Maštale, který nyní sdružuje 12 okolních obcí. Na základě žádosti zdejšího starosty Jana Macháčka získala Proseč v březnu 2011 statut města.

Od roku 1850 se Podměstí a Záboří staly samostatnými obcemi v rámci okresu Vysoké Mýto. Pod ves Záboří spadaly i obce Martinice a Paseky do roku 1926. Od roku 1949 se Podměstí i Záboří staly součástí Proseče. A dodnes pod ní spadají. (zdroj: ANDRLE, A. C.D., s. 381, 609.)

Pod klášter v Podlažicích patřily i další vesnice. Podlažický nekrolog prozrazuje tři jména pohřbených mužů v tomto klášteře. Jedná se o jména Pererce, Sderada a Kutruse, kteří byli zřejmě zakladateli obcí Perálec, Zderaz a Kutřín (z listů od současné kronikářky obce Zderaz paní Evy Říhové, které napsal dřívější kronikář František Pulda). Zpočátku tyto tři vesnice spadaly do majetku kláštera v Podlažicích. Po založení panství v Rychmburku došlo k převedení Perálce a Kutřína pod toto nově založené panství. Zderaz přešla do majetku panství v Nových Hradech. V roce 1850 se Zderaz i Perálec staly samostatnou obcí. K Perálci náležela osada Kutřín, v rámci okresu Vysoké Mýto. V letech 1949–1960 patřily do okresu Polička a od roku 1960 do okresu Chrudim. V roce 1960 se k Perálci připojila Zderaz, která se osamostatnila roku 1992. (zdroj: ANDRLE, Augustin. Města a obce Vysokomýtska. Vysoké Mýto, 2007, s. 358, 643. ISBN 80-902996-2-8.)

Leština se nalézá při cestě z Vysokého Mýta do Nových Hradů. Počátek obce se nedá přesně určit. Podle nepodložených informacích Leština vznikla na konci 14. století. Při zřizování okresů roku 1850 spadala do okresu Vysokomýtského. V roce 1960 se pak stala součástí okresu Chrudim. Od roku 1990 se obec skládá z několika sídel: Leštiny, Doubravic, Dvořiště, Podhořan. (zdroj: ANDRLE, A. C.D., s. 219.)

Vznik obce Paseky se spojuje s činností sklárny. Jelikož bylo potřeba mnoho dřeva na provoz sklárny, vykácel se kus lesa a vznikla paseka. Vykácený pozemek se již nevysazoval, a tak během 17. století vznikala obec Paseky. V roce 1850 se stala součástí obce Záboří v rámci okresu Vysoké Mýto. O století později přešla tato obec do okresu Polička. V roce 1972 se sloučila s Prosečí, pod kterou spadá i dnes. (zdroj: ANDRLE, A. C.D., s. 352.)

Bor – středověká ves pravděpodobně vznikla současně se vsí Proseč. Historie této obce je spojovaná s historií městečka Proseč. V roce 1886 se Bor osamostatnil. Byl součástí okresu Vysoké Mýto, kde setrval do roku 1949, pak přešel pod okres Polička. Svou samostatnost tato obec ztratila mezi lety 1975–1990, kdy patřila k Proseči. Od roku 1990 je Bor samostatnou obcí. (zdroj: ANDRLE, A. C.D., s. 23.)

Česká Rybná – středověká ves vznikla kolem roku 1300. Počátkem 14. století vznikl hrad Rychmburk. V roce 1392 bylo panství Rychmburk zapsáno do Zemských desek, kde byla napsaná i Rybná. V roce 1850 se obec Česká Rybná stala samostatnou obcí v rámci okresu Vysoké Mýto. V roce 1949 přešla obec pod okres Polička. Do okresu chrudimského byla včleněna v roce 1960. (zdroj: ANDRLE, A. C.D., s. 63.)

Kolektivizace v Proseči a okolí

Na počátku 50. let se v Proseči za rušných a napjatých situací na ustavujících schůzích začaly vytvářet předpoklady pro založení JZD. Díky přesvědčovacím taktikám místních agitátorů začali zemědělci přemýšlet o založení družstva. Nikoliv však z vlastní vůle, ale ze strachu z budoucnosti a z obav neuživení rodiny. Místní funkcionáři se snažili založení urychlit, aby se Proseč mohla počítat mezi „pokrokové“ obce. Následovalo tedy přesvědčování na mnoha schůzích zemědělců, které trvaly i do pozdních nočních hodin. Během roku 1952 podepsalo přihlášku do JZD 69 zemědělců. Kromě těchto zemědělců odevzdali půdu do vlastnictví družstva i malorolníci, kteří pro svůj věk, stáří a nemoc nemohli pracovat. Nově založené družstvo, které začalo fungovat v roce 1953, hospodařilo zhruba na 370 hektarechzemědělské půdy. Předsedou se stal Jaroslav Zvára ze Záboří. V družstvu ale chybělo kolektivní rozhodování a zkušenosti se společným hospodařením. Tyto skutečnosti vedly k rozpadu JZD, ke kterému došlo během roku 1954. (zdroj: Rodinný archiv paní Marie Mencové. Sepsané vzpomínky)

V obci Proseč po rozpadu prvního JZD vznikla v druhé polovině 50. let hned dvě zemědělská družstva. V polovině září 1957 bylo v Podměstí založeno nové družstvo s prvním předsedou Ladislavem Klimešem. Přihlášku podalo celkem 43 družstevníků. Ve stejnou dobu v Záboří probíhala schůze MNV, kde se ustanovilo druhé družstvo. V dokumentu z 6. října 1957 se píše „Vzhledem k tomu, že v obci Proseč je ustanoveno Jednotné zemědělské družstvo Podměstí, povolilo ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství v Praze výnosem č.j. 196.383/57-431 ze dne 30.9.1957 výjimku podle § 4 zákona č. 69/49 Sb., aby v Proseči byla založena dvě samostatná Jednotná zemědělská družstva.“ Přihlášku do JZD v Záboří podepsalo 21 zemědělců123 a celkem sdružovalo 113,12 ha zemědělské půdy. Prvním předsedou družstva byl Jan Koutný. Ihned se usnesla hospodářsko-technická úprava půdy, aby družstvo hospodařilo na co možná největších celcích. V důsledku toho došlo ke změnám držení půdy a nesouhlasu ostatních zemědělců. Na členské schůzi v březnu 1959 byli členové seznámeni s neuspokojivými hospodářskými výsledky. Družstvo v Záboří zápasilo s nedostatkem pracovních sil. V JZD Proseč-Podměstí byl špatný stav dojnic, neplnily se dodávky mléka a vepřového masa. Na podzim roku 1959 byl dán návrh na sloučení JZD Záboří a JZD Proseč-Podměstí. Na začátku roku 1960 došlo na členské schůzi k odhlasování tohoto návrhu. Tím skončilo samostatné družstvo Záboří a Proseč-Podměstí a zcelilo se pod názvem JZD Proseč.

V roce 1962 byla zahájena výstavba čtyřřadého kravína. Při svodu do kravína se stala úsměvná příhoda, kterou sepsala pamětnice paní Marie Mencová z Martinic. „Hospodyně-družstevnice byla již smířena s tím, že kravička do kravína půjde, ovšem je tady vazák, na který se kráva váže u žlabu. ‚Ať si tedy kravku vezmou, ale vazák jim nedám, budu ho mít alespoň na památku‘ uvažovala v duchu družstevnice. Tak se tedy stalo. Pro krávu přišli a zmíněný vazák hospodyně s kravičkou tedy nevydala. Co teď? Honit krávu bez uvázání po prosečském náměstí je nepřípustné, a tedy i beznadějné, že by doběhla do Podměstí do kravína. V tu chvíli svádějícího pracovníka napadlo si odepnout pásek od kalhot, přehodit ho krávě na rohy a šlo se. Ale chyba, kráva začala na venku skákat. Krávu bylo potřeba udržet, ale jednou rukou také kalhoty, které dotyčnému spadly, což bylo důvodem ke smíchu kolemjdoucích i přítomných družstevníků. Ale co, kalhoty spadly, ale kráva do kravína dovedena byla.“

I po vzniku JZD Proseč se situace nezlepšila. Družstevníky doprovázela bída. Neměli peníze na základní potraviny jako byl například cukr. Členové družstva podávali odhlášky nebo žádali o uvolnění v době vegetačního klidu, aby si mohli přivydělat v továrně. Jediné východisko pak tedy viděli v dalším sloučení družstev. V lednu 1971 se odhlasovalo sloučení JZD Proseč s družstvy z Boru, František a České Rybné. Během následujících 20 let došlo k dalšímu sloučení. V roce 1993 se družstvo rozpadlo. (zdroj: Rodinný archiv paní Marie Mencové. Sepsané vzpomínky)

Na Pasekách žili spíše drobní rolníci, kteří si vypomáhali. Když větší rolník vlastnil koně, tak pomáhal menším rolníkům vyorávat pole a naopak. Za této situace obyvatelé Pasek neviděli potřebu zakládat JZD. Zápis v kronice potvrzuje, že místní neměli zájem o založení družstva. „Pokud se týče sdružení Jednotného zemědělského družstva, nenašla tato myšlenka u místních zemědělců dosud pochopení. Snad je to způsobeno tím, že zde jsou jen malé hospodářství jejichž obdělání nepůsobí žádné velké obtíže a potom to bude také zaviněno několika špatnými příklady z okolí, kde JZD založena jsou a opět byla rozpuštěna, tak př. Proseč a neb některá další nevykazující zvláštních výsledků.“ (zdroj: Město Proseč. Kronika Paseky II. [cit. 2017–12–18]). V roce 1953 se rozhodovalo o založení družstva na Pasekách. Na schůzi v únoru byly projednány vzorové stanovy s okresním národním výborem Polička (dále ONV). Z návrhu však sešlo pro malou iniciativu. V září 1957 byla svolána schůze všech zemědělců za účelem založení JZD. Přítomen byl i tajemník ONV Polička, který v referátech přesvědčoval přítomné o založení družstva. Družstvo na Pasekách bylo založeno až v roce 1959. Nově vzniklé družstvo mělo celkem 27 členů a prvním předsedou se stal Josef Holec. JZD Paseky se v roce 1975 sloučilo s JZD Proseč.

Podobně jako na Pasekách se kolektivizace odehrála i na Martinicích. Na několika schůzích se jednalo o možnostech založení JZD. Místní se však obávali problémů, kterými trpěla družstva v okolních vesnicích. Dne 8. srpna 1957 byla svolána veřejná schůze, kde se diskutovalo o založení jednotného zemědělského družstva. Během srpna se konaly ještě další schůze. Na Martinice přijeli dva funkcionáři z ONV agitovat, aby získali první zemědělce pro společné hospodaření. V září byla svolána ustavující schůze, kde bylo stanoveno společné hospodaření od 1. ledna 1958. Prvním předsedou se stal Antonín Lampárek. Ke společné práci se sdružilo 16 zemědělců. Hospodařilo se na 81,23 hektarech zemědělské půdy. (zdroj: Město Proseč. Kronika Martinice II. [cit. 2017–12–18], s. 187–192.). V roce 1967 se odhlasovalo sloučení s JZD Česká Rybná.

V roce 1946 bylo založeno Strojní družstvo v České Rybné, které půjčovalo stroje a koordinovalo pomoc mezi sedláky. V průběhu roku 1951 zde vzniklo JZD. (zdroj: ANDRLE, Augustin. Města a obce Vysokomýtska. Vysoké Mýto, 2007, s. 64. ISBN 80-902996-2-8). Pracovní jednotka byla v 50. letech tak nízká, že okolní vesnice braly toto družstvo jako odstrašující příklad. V roce 1967 došlo ke sloučení s JZD Martinice pod názvem JZD Pastviny. (zdroj: Kronika Martinice II., C.D., s. 275). Později se sloučilo s JZD Proseč.

V roce 1952 mělo údajně dojít k založení jednotného zemědělského družstva ve Zderazi. Místní neviděli potřebu společného hospodaření, jelikož se jim dařilo v soukromém. Z důvodu nízké pracovní jednotky v okolních družstvech v Perálci a České Rybné se místní bránili. Podle kroniky musela vláda sáhnout k donucovacím prostředkům, protože chtěla mít co nejvíce založených JZD. Jedním z používaných prostředků byl rozkaz, který zněl: kdo měl na stromech suché větve, tak měl být přísně pokutován. Ale v případě podepsané přihlášky by pokuta byla snížena. Dále měl každý na pole předepsanou určitou výměru plodin, například obilí, len, mrkev, heřmánek, brambory. Úředníci pak chodili po poli a přeměřovali, jestli výměra souhlasí na ar. Za nedodržení osevních ploch se dávaly pokuty. Také každý musel odvádět určité množství dodávek. Kdo nesplnil dodávky, dostal upomínku s pokutou. I zde platila výjimka, že s podepsanou přihláškou by byla pokuta nižší. (zdroj: Výpis z kroniky Zderaz od současné kronikářky této obce paní Evy Říhové). Navzdory dlouhému odolávání nátlaku vzniklo JZD v září 1957 (zdroj: SOkA Chrudim, f. JZD Zderaz (nezprac.), Zápisy ze schůzí 1957, Dokument o ustanovení JZD z 21. září 1957). Prvním předsedou družstva se stal František Drahoš. Dva roky po založení JZD byl vystavěn kravín.

Socializace Perálce nejdříve začala vytvořením strojního družstva, které trvalo zhruba rok. Družstvo II. typu vzniklo v roce 1950. Přihlášku podepsalo 18 zemědělců, převážně drobní zemědělci od tří do pěti hektarů a kovorolníci. Prvním předsedou se stal Jan Kysilko. V tomto typu se z velké části hospodařilo soukromě, společně se zajišťovalo pouze obdělávání půdy. V lednu 1952 na schůzí MNV se diskutovalo o založení III. typu JZD. Na podzim téhož roku se prakticky přešlo z II. typu na vyšší typ. Byla provedená hospodářsko-technická úprava půdy a byly utvořeny hony. Hospodaření v JZD bylo špatné a členové pobírali na jednotku jen 50 haléřů. A tak zemědělci začali podávat odhlášky. Během roku 1953 vystoupilo z JZD 33 členů (zdroj: SOkA Chrudim, f. MNV Perálec, k. 2, inv. č. 15. Hodnocení rozvoje socializace vesnice 1957). Státní bezpečnost v Poličce zahájila vyšetřování, zda se nejedná o nějakou protistátní organizaci. StB chtěla shodit vinu na faráře Blahníka z Předhradí. Započaly tak výslechy peráleckých občanů včetně starosty Františka Macháčka, který průběh výslechu sepsal (zdroj: Přepis deníkového zápisu pana Františka Macháčka je připojen v příloze na s. 62–63). V roce 1957 se předsedou stal František Krčil a tentýž rok byl vybudován kravín.

V Kutříně v období mezi válkami byl založen Hospodářský spolek a Hospodářské sdružení českých křesťanských zemědělců. Tyto spolky půjčovaly stroje a poskytovaly další služby a pomoc sedlákům. Zemědělci v Kutříně byli nuceni založit JZD až v roce 1958. Hospodařilo se se 115 hektary a prvním předsedou se stal Jaroslav Milián (zdroj: ANDRLE, Augustin. Města a obce Vysokomýtska. Vysoké Mýto, 2007, s. 211. ISBN 80-902996-2-8).

Ve druhé polovině roku 1959 se začalo jednat o sloučení družstev Zderaz, Perálec a Kutřín. Ke spojení došlo následující rok a vzniklo nové družstvo pod názvem JZD Nový život Perálec (OÚ Perálec, Kronika, zápis z roku 1959, s. 20). Předsedou nově sloučeného JZD se stal František Pulda. V 70. letech se přidala družstva z Hluboké a Štěpánova. V 90. letech se JZD rozpadlo a vzniklo Zemědělské družstvo Zderaz.

V Boru u Skutče bylo v roce 1950 založeno družstvo I. typu zásluhou Místní organizace KSČ pod vedením Jana Motyčky. Do JZD vstoupilo 19 členů, vesměs domkáři (zdroj: Město Proseč. Kronika Bor u Skutče–svazek II. [cit. 2017–12–18] URL: https://www.mestoprosec.cz/kroniky-obec-bor-u-skutce, s. 129). Od založení se družstvo potýkalo s různými potížemi, jako například nedostačujícími budovami, či nedostatkem koní a traktorů. Během roku 1952 se družstvo rozpadlo a hospodařilo se opět soukromě až do roku 1957. Od začátku roku 1957 do Boru jezdili agitátoři, kteří se snažili přesvědčit střední zemědělce o vstupu do JZD, jelikož příčinu rozpadu předchozího družstva spatřovali v jejich nezapojení. Po sedmi měsících přesvědčování ničeho nedocílili, a proto sem začali jezdit přesvědčovat i zástupci z kraje. Ke znovuzaložení JZD došlo v září roku 1957, kdy přihlášku podepsalo 16 zemědělských usedlostí. V kronice je napsáno „Teprve když vstoupilo do JZD sousední Zderaz a bylo přikročeno k tomu, že půda neplničů byla
rozdělena mezi zemědělce, uznali zemědělci sami, že by bylo těžké se vyrovnat s vysokými dodávkovými předpisy.“ Společné hospodaření započalo od 1.1.1958. Předsedou se stal František Kadlec. V 70. letech pak došlo ke sloučení JZD Bor s JZD Proseč.

Družstvo v Doubravicích vzniklo v roce 1957. Do založení JZD se nikomu nechtělo. Během roku 1956 podepsalo přihlášku po dlouhém přesvědčování 42 členů. Po pár letech fungování se nakonec JZD Doubravice sloučilo s JZD Leština (zdroj: ANDRLE, Augustin. Města a obce Vysokomýtska. Vysoké Mýto, 2007, s. 93. ISBN 80-902996-2-8).

Obyvatelé Leštiny se dlouho bránili vstupu do JZD. Již od roku 1950 jezdili do Leštiny tajemníci. Po dvojicích navštěvovali každého hospodáře a vybízeli ke vstupu do družstva. Do přípravného výboru JZD se přihlásilo celkem 14 místních zemědělců. Podle vzpomínek pamětnice paní Miloslavy Kaupové sem agitátoři jezdili přesvědčovat o žních. „To muselo teda být v šestapadesátým. A byly určeny doby, kdy se mohlo mlátit. Po dvou hodinách, protože bylo málo elektriky. Kdyby byly dvě nebo tři mlátičky, tak by to vypadlo, a byli by všichni namydlený. Takže to bylo rozdělený ten proud po dvou hodinách. No a ty, co přesvědčovali, tak prostě támhle tatínek měl postel a u toho byla židle a teďka ho agitátor přesvědčoval. No a ono se mělo už mlátit a oni tatínka zdržovali. Protože ty fůry, ty byly potřeba zmlátit, a když se to přejelo, bylo potřeba třeba 10 minut (pozn. navíc), tak se muselo jít dovolit toho, kdo byl po něm a měl ty další 2 hodiny.“ (zdroj: Rozhovor autorky Kateřiny Jetmarové s paní Miloslavou Kaupovou, 24. 8. 2017, přepis rozhovoru v archivu autorky). Jednotné zemědělské družstvo Leština vzniklo v roce 1957. Během roku 1962 došlo ke sloučení JZD Leština, Podhořany, Doubravice se sídlem v Leštině. V 90. letech bylo zrušeno JZD a založena společnost ZEPO a.s. Leština (zdroj: ANDRLE, A., C.D., s. 222).

Do vytvoření jednotných zemědělských družstev se většině zemědělců nechtělo. Nejen, že by přišli o vlastní pole a dobytek, ale obávali se nejistoty. Po staletí si každý hospodařil sám a spoléhal na vlastní síly. Novinka společného hospodaření byla pro ně nepředstavitelná, a proto se většina bránila tak dlouho, jak to bylo možné. Z tohoto důvodu na Prosečsku vznikaly JZD většinou až v druhé polovině 50. let. Družstva, která vznikla v první polovině 50. let se buď časem rozpadla nebo se potýkala s velkými problémy.

Výše uvedené informace jsou čerpány z Bakalářské práce: Kateřina Jetmarová – Perzekuce sedláků v Proseči a okolí v období kolektivizace – Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2018

Historii města Proseč sepsanou na webu města Proseč naleznete na https://www.mestoprosec .cz/mesto/historie-mesta

Kroniky obce Martinice

Kronika Martinice I.

Svazek I
Kronikář Václav Pešina
Vedena v letech 1932-1937
Časový rozsah obsahu 1300-1937
Počet stran 196
Kniha uložena ve Státním okresním archivu Chrudim
Digitalizaci provedl SOkA Chrudim 02/2003

Kronika Martinice II.

Svazek II
Kronikář Václav Pešina
Vedena v letech 1942-1967
Časový rozsah obsahu 1938-1967
Počet stran 250
Kniha uložena ve Státním okresním archivu Chrudim
Digitalizaci provedl SOkA Chrudim 02/2003

Kronika Martinice III.

Svazek III
Kronikář
Vedena v letech 1973-1974
Časový rozsah obsahu 1968-1974
Počet stran 39
Kniha uložena ve Státním okresním archivu Chrudim
Digitalizaci provedl SOkA Chrudim 02/2003

Kronika Martinice – školní

Vedena v letech 1924-1967
Počet stran 239
Kniha uložena ve Státním okresním archivu Chrudim
Tato vzácná kronika byla mnoho let považována za ztracenou, byla však mnoho desetiletí v dobré péči martinických občanů, v roce 2014 byla předána k dalšímu zpracování starostovi města, který ji osobně dopravil do archivu a zajistil její digitalizaci.